Víc než půl století spojuje železnice Jihlavu se Znojmem. Z doby stavby této dráhy si zachovala obec Petrovice památku na dělníky, kteří zde budovali úsek několika kilometrů dráhy. Je to socha Panny Marie, dosud přední ozdoba petrovického kostelíka, opředená i nimbem zázraků.
Petrovice patří k obcím, které mají daleko bohatší minulost před skrovnou skutečností v přítomnosti. Je to obec, která má sotva stovku obyvatel a její význam možno označiti za takový, že se jí vyrovnají celé stovky podobných vesnic stejného rozsahu. V minulosti však byly Petrovice daleko větší vesnicí kolem vladycké tvrze, jejíž existenci můžeme stopovati již od počátku 14. století. Dalším dokladem většího rozsahu vsi je i to, že v poměrně krátké době tu byl vybudován kostelík, ne sice veliký ale přece jen takový, jaký nalézáme v osadách značně rozlehlejších. Není možno se přesně dopátrati bližších dat o původu této svatyňky, jen tolik je jisto, že na počátku 17. století byla v tak schátralém stavu, že potřebovala bezodkladné opravy, aby se nezřítila. Zde, v tomto chrámku, naproti postrannímu vchodu, stojí socha Panny Marie, jejíž umístění sem je spjato se stavbou dráhy roku 1878.
Celý kraj byl na nohou, když sem přišli inženýři s celým štábem spolupracovníků. Sondovali půdu, vyměřovali a kolíkovali budoucí trať železné dráhy. Po odchodu inženýrů to již netrvalo ani několik týdnů a časně z rána byli Pertovičtí překvapeni velkým zástupem dělníků a vozy, naloženými potřebným materiálem. Takřka před očima udivených vesničanů vyrostla v několika dnech baráková kolonie pro několik part dělníků. Byli to vesměs Italové, kteří se neobyčejně dobře vyznali ve stavbě dráhy a byli tehdy roztroušeni po celé Evropě, kde se stavěla železnice.
Italové byli vyhlášenými ctiteli Panny Marie. Největším svátkem, který se po celé Itálii slavil s velkou okázalostí, byl den Nanebevzetí Panny Marie - 15. srpna. A dělníci na jihlavské dráze se nemínili vzdáti tradiční slavnosti, i když byli vzdáleni na sta kilometrů od své rodné země. Proto již několik dnů před svátkem Petrovičtí pozorovali v kolonii patrný ruch. Několikrát také byli svědky, že několik dělníků se odebralo na faru do Luk, kam byl petrovický kostelíček přifařen. Konečně dva dny před 15. srpnem zastavil v Petrovicích před kostelíkem vůz. Italové z něho s velkou slávou vnesli dovnitř objemný balík. Byla to socha Panny Marie, kterou tu prozatímně postavili.
Druhý den se stal kostelík svědkem něčeho, co patrně už dávno potřeboval. Hned ráno přišel celý zástup Italů s košťaty, hadry a kbelíky a kostelník nestačil vyvalovati oči, jak si obratně počínali v generálním úklidu kostela. K poledni zářil celý kostel čistotou a odpoledne druhá parta Italů jej vyzdobila chvojím a kvítím. Socha Panny Marie byla umístěna na hlavním oltáři. Navečer pak žádali Italové kostelníka, aby zvonil klekání velkým zvonem, když se vzpíral, že tak může učiniti jen se svolením louckého pana faráře, jeden z dělníků ho vynesl ven a klekání si zazvonil sám.
Ráno došlo k dalšímu překvapení. Přijeli kramáři a kolem kostela rozložili své zboží v boudách, mezi nimiž se procházeli čistě umytí a vystrojení Italové. Zakrátko se ozvaly výstřely z moždířů a kolem deváté hodiny přijel loucký farář k slavnostní mši.
Dlouho si Petrovičtí vypravovali, že dosud nikdy kostelík neslyšel podobného zpěvu.
Uplynul rok. Dráha se dostavěla a Italové odešli.
V předvečer svátku Nanebevzetí Panny Marie seděli petrovičtí sousedé kolem studny na návsi, když jeden z nich zvolal na kostelníka: "Proč pálíte dnes v kostele světlo?" Všichni se podívali ke kostelu, jehož okna byla jasně ozářena. Kostelník s výkřikem: "Zloději", hnal se domů pro klíče, zatím co celá mužská obec se rozestavila kolem svatyně. Kostelník otevřel, několik se jich vhrnulo dovnitř, ale zůstali stát omráčeni. Socha Panny Marie byla ozářena světlem z žezla v její ruce. To však trvalo jen několik okamžiků a husté šero zahalilo kostel. Sousedé vyšli tiše z kostela a dlouze rokovali na návsi o tom nevídaném úkazu.
Ráno se dva odebrali na louckou faru, ale u pana faráře nepořídili. Řekl jim, že se jim asi něco zdálo. Pověst o tom prazvláštním úkazu se však přes odpor pana faráře rozšířila a hned příští neděli přišlo několik procesí do Petrovic k zázračné soše Panny Marie a od té doby se svátek Nanebevzetí Panny Marie slaví v Petrovicích s velkou okázalostí.
-akz-
časopis Slovo Českomoravské vysočiny, 26. 10. 1941
mapa webu | návštěvnost: 94953/26 beranov.cz © 2006-2024