Z Veselé na konec světa

Jistý Josef Kodet, panský lokaj z Jílové u Prahy se oženil s dcerou kováře Cháby Annou. Měli spolu tři děti, dceru a dva syny. Jmenovali se Josefa, Jan a Josef. Po smrti otce se rodina přestěhovala do obce Veselá. Starší ze synů Jan se vyučil krejčím a dojížděl za prací do Jihlavy, mladší Josef se dal do učení ve Veselé u kupce. Odtud také po vyučení v roce 1914 narukoval na vojnu a téměř okamžitě byl odvelen na východní frontu (I. světové války). V dubnu roku 1915 byl při první větší bitvě zajat ruskými vojáky a odveden do zajetí, odkud se nemohl dostat domů.

V zajetí

Josef v zajetí prodělal několik vážných chorob a také byl třikrát na popravišti, ze kterého se vždy zachránil jen s Boží pomocí. Po mnoha dobrodružstvích se ocitl na statku Michala Petroviče, kde pracoval spolu s dalšími dvěma českými zajatci. Zde je také zastihl ruský státní převrat. Po skončení války Josef onemocněl tyfem, takže se nemohl se svými druhy vrátit do vlasti.
I když si bratři vyměňovali korespondenci, dopisy nedocházely místu určení. Josef byl dokonce úředně prohlášen za mrtvého. Jan smrti bratra nevěřil a dále o jeho návrat usiloval, ale marně. Když nic nezabíralo, začal se usilovně modlit a prosit Pannu Marii, aby mu bratra ve zdraví vrátila. Když jednou v noci nemohl Jan spát, přistoupila k němu paní oděná do dlouhých bílých šatů, opásána růžencem a řekla „Učiní-li slib ku cti Krista Krále a splní-li jej, bratr se mu vrátí“. Nevěděl, zda to bylo vnuknutí nebo sen, ale často o něm uvažoval.
Jan se z angažování v lidové politice znal s Msgr. Šrámkem, předsedou ČSL a t.č. ministrem práce a sociálních věcí. Svěřil se mu o svém vnuknutí. Msgr. Šrámek Janovi vyložil vnuknutí z náboženského hlediska a doporučil mu, aby veřejně prohlásil, že když se mu bratr vrátí, postaví společně kříž. Na příští schůzi sdružení křesťanského dělnictva Jan tento slib proklamoval. Na podzim 1921 se vrátili ze zajetí dva Josefovi kamarádi a oznámili Janovi, že bratr stále žije. V té době se Msgr. Šrámek obrátil na centrum Mezinárodního červeného kříže (MČK) v Ženevě, aby začali Josefa hledat v oblasti, kterou uvedli zmínění dva navrátilci. Během půl roku také kurýr MČK Josefa vypátral. Dopředu se ale musel Jan zavázat, že zaplatí veškeré útraty spojené se zpáteční cestou. V srpnu 1923 se po několikatýdenní cestě Josef vrátil do své vlasti. Vysílen a zubožen.

Splnění příslibu

S radostí nad návratem Josefa po osmiletém zajetí chtěli bratři splnit Janův slib a na poděkování postavit kříž. V Beranově se ale nenašel žádný ze sousedů, který by jim pro tento účel prodal 4m2 pozemku. Když se Josef v roce 1927 oženil koupili společně s Janem od židovského obchodníka dům č. 25. Bratři zde otevřeli obchod zbožím koloniálním.
V terase domu vestavěli kapličku zasvěcenou Božskému Srdci Páně nákladem 10.000 K. Ta byla slavnostně vysvěcena 19. srpna 1928. Nebývalé slavnosti se zúčastnil početný zástup lidí z celého okolí. Světící obřad provedl biskupský rada a městský farář P. Christian Honsig, O.Praem. s nově jmenovaným kaplanem P. ThDr. Bohuslavem Jarolímkem, O.Praem.
U kapličky bratří Kodetů se každoročně konaly poutě za účasti tisícovky poutníků. Hojně navštěvované byly i večerní letní pobožnosti. V obci ustaly výstupy z katolické církve a začaly sílit hlasy o pořízení kaple větší.

Kostelní jednota

Na členské schůzi katolických žen a dívek v roce 1933 vyšel katecheta P. Jarolímek vstříc těmto sílícím hlasům a navrhl občanstvu vytknout si za cíl postavit v osadě mateřskou školu, nebo kapli. Jelikož bylo možné dávat děti do mateřské školy v nedalekém Heleníně, většina hlasovala pro návrh druhý.
Tak byla 14. března 1933 založena Kostelní Jednota Božského Srdce Páně v Malém Beranově za účelem zbudovat kostel. Prvním předsedou byl zvolen P. Jarolímek, pan Hynek Kořínek místopředsedou.
P. Jarolímek byl brzy odvolán na Strahov, předsednictví Kostelní jednoty předal svému nástupci P. Josefu Šírkovi, O.Praem. Řízení sbírek a prací bylo svěřeno Janovi. Vydány byly tištěné letáky s podobou chystaného kostela a P. Jarolímek v Praze získával stále více příznivců…

Přípravy ke stavbě

Po získání povolení od jihlavského okresního úřadu byly vyhlášeny veřejné sbírky na budoucí kostel. Ale i přes štědré ruce dárců se zdála cesta k vybudování kostela dosti daleká.
Původní plány na nový kostel vypracoval zdarma architekt Ing. Břetislav Štorm již v roce 1933. Jeho návrh představoval dvoulodní kostel s věží při pravé straně chrámového průčelí. Samostatný projekt vytvořil i architekt Ing. Alois Janáček, u něj šlo o jednolodní chrám se štíhlou věží v průčelí. Realizován byl ale až návrh pražského architekta Ing. arch. Jaroslava Čermáka.
Architekt Čermák se zúčastnil v roce 1936 slavných slibů P. Leona Povolného, O.Praem. v Praze na Strahově. Zde se mu zmínil P. Jarolímek o zbožném přání beranovských. Čermák projevil o věc srdečný zájem a slíbil, že nové plány kostela vypracuje zcela zdarma.
Kanonie kláštera na Strahově zakoupila pozemek pro kostel, počítalo se i s postavením fary.
Když byl 6. června 1937 položen a vysvěcen základní kámen stavby, dosáhly sbírky výše 112.000 K.

Svěcení kostela

Samotná stavba byla zahájena v dubnu 1938 stavitelem arch. Josefem Mácou z Třebíče. Stavbu aktivně podporovali z Prahy opat M. Zavoral i P. Jarolímek. Ing. arch. Čermák pořizoval během stavby bohatou fotodokumentaci. Stavební práce trvaly do října 1939.
Slavné svěcení kostela proběhlo 8. října 1939. Zúčastnil se ho nový opat koadjutor P. ThDr. Bohuslav Jarolímek, O.Praem., dále J.M. papežský prelát, mons. prof. dr. Otto Gaube z Jihlavy, biskupský rada a městský farář P. Christian Honsig, O.Praem., kvardián P. Vavrečka a velký počet duchovenstva z okolí.
Celkové vydání ke dni 12. listopadu 1939 činilo 381.639 K. Ve vydání jsou zahrnuty náklady na stavbu kostela s jeho vnitřním vybavením. V této době z chystaného vybavení chybí zpovědnice, lavice, varhany, zvony, kamna a skříně do sakristie, křížová cesta, sochy Panny Marie a sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého, sv. Antonína, obrazy zemských patronů na zdech mezi okny a oplocení pozemku kostela.
Položka příjmů ke dni vydání činila 317.593 K. Všechny prostředky pocházely z milodarů.
Maloberanovský kostelík se podařilo s pomocí Boží dostavět a vysvětit ještě před plným propuknutím války. Téměř s jistotou lze konstatovat, že později by se to již nikdy nepodařilo.

Válka a totalita

Protože neměla Kostelní jednota dostatek peněz na stavbu, stavební úřad povolil jenom jednolodní řešení stavby. S blížící se válkou nezbyl čas ani na stavbu chystané budovy fary. Válka a následné roky totality udělaly přítrž plánům se vznikem samostatné maloberanovské farnosti. Kromě M. Beranova by do ní spadaly i okolní obce.
Přesto Ing. arch. Čermák v roce 1942 vlastní projekt kostela přepracoval. V nových plánech tak můžeme vidět dvojlodní kostel a dvoupodlažní faru.
Během války se podařilo do kostela pořídit nové lavice, křížovou cestu (Josef Vítek, 1942), ozdobné zlacené kování na svatostánek, … Samotná válka se na existenci kostela nijak významně nepodepsala.
V roce 1944 byl předsedou Kostelní jednoty P. Reginald Mokrý, O.Praem., jednota měla 119 členů.
Radost z konce války na dlouhé roky utnul únor 1948. 30. listopadu 1948 byla násilně zrušena Kostelní jednota, část pozemků a dům č. 44 byl zabaven, vklady v bance propadly státu, kostel (včetně parcel) převeden do správy farního úřadu. V soudním procesu s ilegální skupinou Štěpánek - Janáček byli někteří členové jednoty odsouzeni a zavřeni do vězení.
Někteří členové KSČ v Malém Beranově si brousili zuby na kostelní pozemek, byl vypracován plán, jak se kostela zbavit. Jeden zastupitel dokonce získal příslibem cihly ze zbouraného kostela. Kostel nakonec období komunismu ustál a i přes nepřízeň totalitní moci byl kostel několikrát drobně opravován.
4. července 1982 slavil primiční mši v Jihlavě rodák P. Vojtěch Kodet. V beranovském kostelíku se odpoledne konalo novokněžské požehnání. Z nařízení ONV zamítl MNV žádost o zapůjčení kulturního domu (dříve spolkový dům) pro sváteční hostinu s odůvodněním konání jiné akce. Primiční hostina se tak konala na zahradě domu č. 25. V ten den byla všechna auta směřující do M. Beranova zastavována a všichni cestující legitimováni.

Od pádu komunismu do dnešních dnů

Počátkem devadesátých let byl kostel generálně opraven, vyměněna byla i střešní krytina a rozvody elektroinstalace. Nefunkční stropní osvětlení bylo nahrazeno dvěmi halogenovými lampami. V roce 1999 na výročí posvěcení kostela přijal pozvání do Beranova J.M. Michael Josef Pojezdný, O.Praem., opat strahovský.
Koncem devadesátých let se pořídila zpovědnice dle návrhu Ing. arch. Martina Laštovičky. V roce 2003 byly pořízeny nové elektrické varhany. V roce 2007 byly vysvěceny dva nové zvony, sv. Jáchym a sv. Anna, které ulil zvonař Josef Tkadlec z Halenkova. Na svěcení varhan i zvonů přijal pozvání taktéž opat Pojezdný. K 60. výročí byla vydána reedice brožurky o kostele. Kolem velikonoc 2010 bylo do kostela pořízeno ozvučení, stropní světla byla navrácena a stropní halogenové lampy byly odstraněny.

Popis stavby a vnitřního vybavení

Veliké kruhové kované okno nad hlavním vchodem jasně říká: „Když na vlnách dnešního neklidného života se upevníš v těchto třech, (tj. víře, naději a lásce), pak na Tebe bude zářit Boží slunce – Boží milost.“
Stále více a více je patrná lidská bezmocnost a malost, ale tím je také stále zřetelnější moc Pána – Stvořitele. Proto je kostel řešen jednolodním chrámovým prostorem, aby ze všech míst bylo vidět na svatostánek a aby tento prostor umožnil společné adorace.
Presbytář je od lodi oddělena – povýšena nad ni – nejen svou větší výškou a zlaceným stropem, nýbrž i žlutě zbarvenými katedrálními skly v oknech.
Podlaha kůru je v přízemí podepřena dvěma sloupy, jež jako by vyrůstaly ze svěcené vody kolem nich řešených kropenek a s andělskými zpěvy spojovaly náš zpěv. Ozdobný kovový pás zábradlí na kůru znázorňuje pravou spojitost a závaznost obou zákonů, Starého i Nového vzájemně se prostupujícím kruhem (Bůh – Všehomír) a křížem (Kristus).
Nad vítězným obloukem se vznášejí po obou dvou stranách dva andělé, nesoucí stuhu s nápisem: „Pojďte, klaňme se Jemu.“ Tím nás andělé volají ku společnému uctívání Boha.
Po levé straně chrámové lodi je menší zapuštěná kaple s oltářem Pany Marie, nad nímž je její socha, jež sepjatýma rukama nás vybízí k modlitbě.
Po pravé straně vítězného oblouku je ve výšce nika, kde je umístěna socha sv. Josefa, dělníka. Ten zde stojí u svého ponku a vybízí nás k práci.
Hlavní oltář stojí na čtyřech sloupech, představujících čtvero evangelií. Nad ním je umístěna socha Božského Srdce Páně, Rozsévače lásky, jenž svou levou rukou ukazuje na své Nejsvětější Srdce a pravou rukou i celým svým náklonem nám rozdává a rozsévá to nejdražší co má – lásku. Nelze bez pohnutí stanout před touto sochou. Nelze necítit mocný nápor lásky Srdce Ježíšova.
Všechny tři sochy jsou z lipového dřeva.
Obětní oltář byl zbudován v roce 1982.
Vyřešení přístupu na kazatelnu nepostrádá symbolického významu. Vystupuje se na ni přímo od oltáře.
Kazetový strop kombinovaného modřínu a smrku je doplněn 43 žárovkami uprostřed kazet, jež jako hvězdy nebeské sesílají dolů své klidné, smírné a vyrovnané světlo.
Křížová cesta je štuka přímo umístěna do chrámové lodi.
Chrámová loď je vyplněna dvěma řadami moderně řešených lavic.
Stavbu provedl ing. Máca z Třebíče, kovové práce provedl pan Noha z Třebíče, lavice a oltáře udělal pan Nožina z Českých Budějovic, sochy a křížovou cestu akademický sochař a malíř pan Vítek.
Hlavní podíl na vzhledu kostela má ing. arch. Čermák z Prahy, který kostel i jeho interiér projektoval.

Uspořádal Jakub Kodet